Tomáš Šmíd

(nar. 20. 5. 1956)

Ačkoliv brány první světové desítky Tomáš Šmíd nikdy neprolomil (jeho maximem bylo 11. místo), patřil k dlouholetým stálicím širší světové špičky. Řadu let se pohyboval ve druhé či třetí desítce žebříčku ATP a díky mimořádně stabilní výkonnosti jako jeden z mála hráčů překonal hranici 500 vítězných zápasů. V této statistice jsou za ním dokonce i některé bývalé světové jedničky – Courier, Ferrero, Kuerten, Safin, Rafter nebo Rios. Na grandslamech Šmíd došel nejdále do čtvrtfinále. Jak na Australian Open 1983, tak o rok později ve Wimbledonu ale skončil na raketě svého krajana a kamaráda Ivana Lendla. Na svém kontě má devět turnajových prvenství, navíc ještě devatenáctkrát prohrál až ve finále. Kromě toho byl Šmíd absolutní světovou extratřídou ve čtyřhře, v níž mohl dokonale uplatnit své největší přednosti – tvrdý servis, rychlý přechod k síti, vynikající voleje, přehled na kurtu a tenisovou chytrost. Vyhověl si prakticky s každým spoluhráčem. Však také získal pětapadesát titulů ve třech dekádách a se třiadvaceti různými partnery. Byli mezi nimi naši Kodeš, Složil, Mečíř či Korda, ale také řada cizinců – Fitzgerald, Fibak, Günthardt, Fleming a mnoho dalších. S Australanem Fitzgeraldem vyhrál dva grandslamové turnaje – US Open 1984 a French Open 1986, s Mečířem zase roku 1987 ovládl Turnaj mistrů. S Pavlem Složilem, s nímž toho odehrál vůbec nejvíce, byl na Roland Garros i na Turnaji mistrů ve finále. Na konci roku 1984 se dokonce stal světovou jedničkou, čímž přerušil několik let trvající nadvládu legendárního dua Fleming, McEnroe. V součtu obou disciplín Šmíd na okruhu nasbíral bezmála 1200 vítězných utkání. Vyhrát 500 zápasů v singlu i v deblu se přitom v open éře podařilo jen šesti dalším hráčům. A jen dva tenisté – Nastase a Gottfried – celkově odehráli více utkání než on! Naše veřejnost si ho však pamatuje především jako velkého srdcaře a bojovníka v Davisově poháru. Se dvaačtyřiceti výhrami je po Kodešovi, Menzelovi a Berdychovi naším čtvrtým nejúspěšnějším reprezentantem. Roku 1980 se stal hrdinou památného pražského finále proti Itálii, když navzdory těžkým zažívacím potížím otočil důležitý úvodní zápas s Adrianem Panattou a nasměroval naše mužstvo k historickému vítězství. Druhý den pak společně s Ivanem Lendlem náš první triumf v soutěži zpečetil výhrou ve čtyřhře. O rok později Šmíd s Lendlem ovládli ještě prestižní Světový pohár družstev v Düsseldorfu, když prvně jmenovaný vyhrál všech sedm utkání. Po skončení kariéry Šmíd dělal daviscupového kapitána a také koučoval fenomenálního Borise Beckera, kterého dovedl až na pozici světové jedničky. Později se usadil v Itálii, kde trénoval ve vrcholovém středisku pro mladé hráče.

Dvouhra

Australian Open: čtvrtfinále (1983)

Wimbledon: čtvrtfinále (1984)

Turnaj mistrů: čtvrtfinále (1983)

Turnaje ATP: 9 titulů

Žebříček ATP: 11. (16. 7. 1984)

Čtyřhra

French Open: vítězství (1986), finále (1984)

US Open: vítězství (1984)

Turnaj mistrů: vítězství (1987), finále (1983)

Turnaje ATP: 55 titulů

Žebříček ATP: 1. (17. 12. 1984)