Tomáš Berdych

Tomáš Berdych měl smůlu, že se narodil do "nesprávné doby". Jeho už tak působivá kariéra by určitě byla ještě zářivější, kdyby celý tenisový život nemusel čelit třem nejúspěšnějším hráčům historie Federerovi, Nadalovi a Djokovičovi. Je až k nevíře, s jakou spolehlivostí dokázal i na největších akcích postupovat do závěrečných kol. Třešnička na dortu v podobě grandslamového titulu mu však zůstala odepřena. Berdych přitom jako jeden z mála tenistů okusil semifinále na všech turnajích velké čtyřky. Čtvrtfinále si zahrál hned sedmnáctkrát, ale pouze jednou dostal příležitost bojovat o titul. Na wimbledonské trávě v roce 2010 se však v plné síle ukázalo, jak neuvěřitelně obtížné bylo vyhrát grandslam v této patrně nejkvalitnější éře tenisové historie. Když už ve čtvrtfinále vyzrál na Rogera Federera, jenž na místních kurtech za posledních osm let prohrál jediný zápas z dvaapadesáti a v semifinále dokonce bez ztráty setu na Novaka Djokoviče, zastavil ho ve finále ve skvělé formě hrající Rafael Nadal. Berdych byl svým stylem klasický "big hitter". Základem jeho hry byl tvrdý servis a drtivý forhend, ale i všechny ostatní údery měl vyrovnané a technicky dokonale vybroušené. Byl vysoký, skvěle fyzicky připravený a také měl štěstí, že se mu celou kariéru vyhýbala zranění. Z mnoha statistik vyplývá, že by mohl být jedním z adeptů na titul v soutěži o nejlepšího hráče bez velkého titulu. Šest a čtvrt roku nepřetržitě figuroval v první světové desítce, což se nepodařilo ani takovým velikánům, jako byli Andre Agassi či Andy Murray. Nejvýše byl v květnu 2015 na čtvrté příčce a celkem v top ten strávil úctyhodných 369 týdnů. Se 146 výhrami na majorech se drží mezi patnácti nejlepšími hráči open éry před takovými legendami, jako byli Borg, Wilander či Courier. Mimořádně úspěšný byl zejména na Australian Open, kde vyhrál dokonce více utkání než Sampras. Společně s Wawrinkou a Tsongou je také jedním z pouhých tří tenistů, kteří dokázali na grandslamu porazit Federera, Nadalovi, Djokoviče i Murrayho. Celkově na okruhu nasbíral 640 vítězných zápasů, což je například o 69 víc než sedminásobný grandslamový šampión Wilander. Na druhou stranu sbírka třinácti turnajových titulů vesměs z menších akcí už v kontextu zmíněných čísel tak oslnivá není. Svou jedinou trofej na turnajích kategorie Masters vybojoval Berdych hned na počátku kariéry, roku 2005 v pařížské hale Bercy. Později si na této úrovni zahrál ještě třikrát ve finále, ale ani jednou už neuspěl. Společně s Radkem Štěpánkem byl však naprosto klíčovou postavou ve zlaté éře naší daviscupové historie. Jako jeden z mála špičkových tenistů byl ochoten dlouhá léta několikrát do roka podstupovat těžkou dřinu daviscupových klání, kdy navíc veškerá tíha odpovědnosti ležela na bedrech dvou hráčů. Jejich úsilí se ale zúročilo v roce 2012, kdy ve slavném pražském finále porazili Španělsko a podruhé v historii pro naši zemi vybojovali nejcennější týmovou trofej světa. Tu navíc v následujícím roce po výhře nad Srbskem v Bělehradě dokázali obhájit. I za svůj příkladný přístup k reprezentaci byl Berdych po skončení kariéry jmenován novým daviscupovým kapitánem.