Radek Štěpánek

(nar. 27. 11. 1978)

Když se vysloví jméno Radek Štěpánek, většině lidí u nás se automaticky vybaví Davisův pohár. Byl to totiž právě karvinský rodák, kdo roku 2012 v elektrizující atmosféře pražské O2 arény rozhodl o našem historickém triumfu v nejprestižnější tenisové týmové soutěži. Jeho vítězství nad Španělem Almagrem v rozhodujícím pátém utkání finále bezesporu patří k ikonickým momentům naší sportovní historie. Vzhledem k tomu, že náš takřka čtyřiatřicetiletý reprezentant už měl v té době své nejlepší roky za sebou, nebyl proti jedenáctému hráči světového žebříčku rozhodně favoritem. V zápase však zužitkoval všechny své mnohaleté zkušenosti, ukázal obrovskou vůli po vítězství i příslovečné tenisové srdce a Almagrovi zcela sebral vítr z plachet. Rozhodující pátý zápas daviscupového finále vyhrál jako vůbec nejstarší hráč v dějinách. To ale ještě nikdo netušil, že se podobná situace bude opakovat i v následujícím roce. Náš tým v čele s Berdychem a Štěpánkem totiž postoupil do finále znovu a v srbském Bělehradě se o vítězi opět rozhodovalo v pátém utkání. V něm tentokrát Štěpánek doslova deklasoval nezkušeného Dušana Lajoviče a stal se teprve třetím hráčem historie po legendách Cochetovi a Perrym, který dokázal v pátém utkání rozhodnout hned dvě finále. Štěpánkovým největším individuálním úspěchem, zároveň však i zklamáním, bylo čtvrtfinále Wimbledonu 2006. Od postupu mezi nejlepší čtveřici ho tehdy totiž dělil jediný míček, ale jeho soupeř, Švéd Björkman, utkání nakonec zvrátil ve svůj prospěch. Po tomto turnaji Štěpánek vystoupal na osmé místo světového žebříčku, avšak kvůli zranění následně neodehrál půl roku jediný zápas, čímž ztratil šanci své maximum ještě vylepšit. Během své kariéry vyhrál pět turnajů ATP a na dalších sedmi prohrál až ve finále. Dvakrát (v Paříži-Bercy 2004 a v Hamburku 2006) o titul neúspěšně bojoval i na turnajích kategorie Masters. Kromě Rafaela Nadala porazil všechny členy tzv. velké čtyřky – Federera, Djokoviče i Murrayho. Jako jeden z mála špičkových singlistů se na vrcholné úrovni věnoval i čtyřhře, v níž se propracoval až na čtvrté místo světového žebříčku. S Indem Leanderem Paesem vyhrál dva grandslamy – Australian Open 2012 a US Open 2013. Na olympiádě v Riu s Lucií Hradeckou zase vybojoval bronzovou medaili ve smíšené čtyřhře. Štěpánkovy zápasy publikum vždy bavily. Ať už kvůli jeho atraktivní celodvorcové hře se špičkovými voleji a četnými technickými finesami, nebo kvůli jeho nefalšovanému zápalu pro hru, jímž dokázal v lidech probouzet silné emoce. Příběh jeho kariéry byl stejně unikátní jako jeho neortodoxní herní styl. Dlouho se zdálo, že bude „jen“ deblovým specialistou. Do světa velkého tenisu se propracoval nezvykle pozdě, až kolem pětadvacátého roku. O to déle ale na výsluní vydržel a diváky svými kouzly bavil ještě ve svých osmatřiceti letech. Sympatie vzbuzoval už svou neuvěřitelnou vůlí, díky níž se neustále dokázal vracet i po těžkých zraněních, která by pro většinu jiných hráčů znamenala konec kariéry.

Dvouhra

Wimbledon: čtvrtfinále (2006)

Turnaje ATP: 5 titulů

Žebříček ATP: 8. (10. 7. 2006)

Čtyřhra

Australian Open: vítězství (2012), finále (2016)

US Open: vítězství (2013), finále (2002, 2012)

Turnaje ATP: 18 titulů

Žebříček ATP: 4. (12. 11. 2012)

Smíšená čtyřhra

Olympijské hry: bronzová medaile (2016)

Davis Cup: vítězství (2012, 2013), finále (2009)