Petra Kvitová

(nar. 8. 3. 1990)

Petra Kvitová byla stálicí ve světové špičce po dobu téměř jedné a půl dekády. Její hvězda začala naplno zářit v roce 2011, kdy senzačně triumfovala na wimbledonské trávě. Nejslavnější turnaj planety si podmanila zejména díky skvělému leváckému servisu a agresivní nátlakové hře, před níž se v závěrečných kolech musely sklonit i Viktoria Azarenková a Maria Šarapovová. V průběhu své životní sezóny Kvitová vyhrála ještě pět dalších turnajů včetně Turnaje mistryň v Istanbulu, na němž během jediného týdne porazila pět hráček z první osmičky světového pořadí. Následně po heroickém výkonu v moskevském finále dovedla český tým k prvnímu fedcupovému triumfu v historii samostatného státu. Ačkoliv průlomový rok zakončila jako světová dvojka za Caroline Wozniackou, WTA i ITF ji vyhlásily nejlepší hráčkou sezóny a mnozí odborníci předpovídali, že by v následujících letech mohla ženskému tenisu dominovat. Optimistické prognózy se ale naplnily jen částečně a Petra si získala pověst sice vynikající, avšak poněkud nevyzpytatelné hráčky. V prvních kolech turnajů někdy bojovala sama se sebou, zato ve finálových zápasech už byla jen těžko k poražení, což dokládá její skvělá kariérní bilance 31:11. V roce 2014 to podruhé potvrdila i ve Wimbledonu, kde její forma vygradovala velkolepým finálovým vítězstvím nad Kanaďankou Bouchardovou 6:3, 6:0. Na další velký grandslamový úspěch si ale musela počkat až do roku 2019, kdy hrála o titul na Australian Open. Ve strhující finálové bitvě však tentokrát podlehla Naomi Ósakaové, kvůli čemuž jí stejně jako o sedm let dříve jen těsně unikl post světové jedničky. Ačkoliv na tuto metu Kvitová nikdy nedosáhla, řadí se mezi nejúspěšnější hráčky 21. století. Osm sezón zakončila v první světové desítce, další čtyři pak mezi 11. a 20. místem. V počtu titulů jsou před ní jen sestry Williamsovy, Justine Heninová, Kim Clijstersová a Maria Šarapovová. Na velkých turnajích kategorie Premier triumfovala devatenáctkrát, což ji řadí na druhé místo hned za Serenu Williamsovou. Díky svým znamenitým výkonům ve Fed Cupu si rodačka z Fulneku vydobyla také pověst obrovské bojovnice a skvělé týmové hráčky. Bylo hlavně její zásluhou, že naše družstvo tuto soutěž mezi lety 2011-2018 ovládlo hned šestkrát. Ve své bohaté sbírce úspěchů má také bronzovou olympijskou medaili z Ria de Janeira. Její kariéra přitom málem skončila předčasně poté, co byla v roce 2016 ve svém bytě přepadena a útočník ji těžce pořezal na hrající levé ruce. Petře se ale obdivuhodně rychle podařilo fyzické i psychické šrámy vyléčit a po několikaměsíční pauze se na kurty vrátila ve velkém stylu. Hned na druhém turnaji zvítězila a posléze získala ještě jedenáct dalších trofejí. Tím si ještě upevnila obrovský respekt, kterému se mezi hráčkami i celou tenisovou veřejností dlouhodobě těšila pro své mimořádně skromné, přátelské a férové vystupování. Dokladem toho je ostatně cena Karen Krantzkeové za sportovní chování, již během své kariéry obdržela hned osmkrát.

Dvouhra

Wimbledon: vítězství (2011, 2014), semifinále (2010)

Australian Open: finále (2019), semifinále (2012)

French Open: semifinále (2012, 2020)

Turnaj mistryň: vítězství (2011), finále (2015)

Olympijské hry: bronzová medaile (2016)

Turnaje WTA: 31 titulů

Žebříček WTA: 2. (31. 10. 2011)

Fed Cup: vítězství (2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018)