Regina Maršíková

(nar. 11. 12. 1958)

Regina Maršíková patřila k nejlepším světovým antukářkám přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Třikrát v řadě postoupila do semifinále Roland Garros, vyhrála turnaj v Římě a několik sezón se držela na hraně první světové desítky. Ve své hře se opírala především o velmi kvalitní údery od základní čáry. Jako jedna z mála hráček měla vynikající jednoručný liftovaný bekhend, jímž dokázala soupeřky zatlačit do defenzivy, případně jím účinně prohazovat. Jejímu stylu vždy nejlépe vyhovovala antuka, na níž během své kariéry porazila  mnoho špičkových tenistek – Navrátilovou, Kingovou, Goolagongovou, Wadeovou, Mandlíkovou a další. Roku 1975 ovládla juniorku na French Open a v následující sezóně už tamtéž hrála čtvrtfinále také mezi ženami. S pozdější šampiónkou Barkerovou byla jen dva míče od vítězství, když jí podlehla 8:10 v rozhodujícím setu. V roce 1977 už si ale postup mezi nejlepší čtveřici ujít nenechala, navíc jej dokázala zopakovat i v sezónách 1978 a 1979. Na ostatních grandslamech už tak úspěšná nebyla: ve Wimbledonu hrála v roce 1978 osmifinále a ve stejné fázi dvakrát vypadla také na US Open. Roku 1978 jako první Češka v historii zvítězila na mezinárodním mistrovství Itálie v Římě, kde ve finále zdolala Rumunku Ruziciovou. Celkově vyhrála více než dvacítku mezinárodních turnajů včetně German Open v Berlíně nebo Canadian Open v Torontu, kde triumfovala dokonce dvakrát. Za svůj nejslabší povrch považovala trávu, i na ní však dokázala získat dva tituly – v Brisbane a Christchurchi. Za zmínku jistě stojí i finále juniorské soutěže ve Wimbledonu. Nejrenomovanější tenisový expert Lance Tingay Maršíkovou v roce 1978 zařadil na deváté místo světového žebříčku. Na computeru sice tak vysoko nikdy nefigurovala (nejvýše vystoupala na jedenáctou příčku), ale pět sezón zakončila v elitní světové dvacítce. Roku 1977 společně s Američankou Teeguardenovou vyhrála také French Open ve čtyřhře. Když byla Maršíková na vrcholu výkonnosti a klepala na brány top ten, zasáhla její kariéru mimořádně nešťastná událost. Cestou na republikový šampionát způsobila tragickou dopravní nehodu, která ji na dlouhou dobu vyřadila ze světových turnajů. Byl jí odebrán pas a více než tři roky směla hrát pouze na území Československa a států socialistického bloku. Na okruh se vrátila v roce 1985, ale své předchozí výsledky již nenapodobila. Dostala se sice na dostřel první světové padesátky, nicméně na žádném turnaji už se neprobojovala ani do finále. Přesto byla členkou našeho reprezentačního družstva, které v roce 1985 v Nagoji triumfovalo v Poháru federace a o rok později na pražské Štvanici prohrálo až ve finále se Spojenými státy.

Dvouhra

French Open: semifinále (1977, 1978, 1979), čtvrtfinále (1976)

Italian Open: vítězství (1978), semifinále (1976)

Mezinárodní turnaje: 24 titulů

Žebříček WTA: 11. (3/1979)

Čtyřhra

French Open: vítězství (1977)

Pohár federace: vítězství (1985), finále (1986)