Regina Maršíková

(nar. 11. 12. 1958)

Regina Maršíková patřila k nejlepším světovým antukářkám přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Třikrát v řadě postoupila do semifinále Roland Garros, vyhrála turnaj v Římě a několik sezón se držela na hraně první světové desítky. Ve své hře se opírala o velmi kvalitní údery od základní čáry a jako jedna z mála hráček měla vynikající jednoručný liftovaný bekhend, jímž dokázala soupeřky zatlačit do defenzivy, případně jím účinně prohazovat. Jejímu stylu vždy nejlépe vyhovovala antuka, na níž během své kariéry porazila  mnoho špičkových tenistek – Navrátilovou, Kingovou, Goolagongovou, Wadeovou, Mandlíkovou a další. Roku 1975 ovládla juniorku na French Open a v následující sezóně už tamtéž hrála čtvrtfinále také mezi ženami. S pozdější šampiónkou Barkerovou byla navíc jen dva míče od vítězství, když jí podlehla 8:10 v rozhodujícím setu. V roce 1977 už si ale postup mezi nejlepší čtveřici ujít nenechala, navíc jej dokázala zopakovat i v sezónách 1978 a 1979. Na ostatních grandslamech už tak úspěšná nebyla: ve Wimbledonu hrála v roce 1978 osmifinále a ve stejné fázi dvakrát vypadla také na US Open. Roku 1978 jako první Češka v historii zvítězila na mezinárodním mistrovství Itálie v Římě, kde ve finále zdolala Rumunku Ruziciovou. Celkově vyhrála více než dvacítku mezinárodních turnajů včetně German Open v Berlíně nebo Canadian Open v Torontu, kde triumfovala dokonce dvakrát. Ačkoliv za svůj jednoznačně nejslabší povrch považovala trávu, i na ní dokázala získat dva tituly – v Brisbane a Christchurchi. Za zmínku jistě stojí i finále juniorské soutěže ve Wimbledonu. Na světovém žebříčku nejrenomovanějšího tenisového experta Lance Tingaye za rok 1978 byla Maršíková zařazena na deváté místo. Na computeru sice nikdy tak vysoko nefigurovala, ale pět sezón zakončila v elitní světové dvacítce, přičemž nejvýše vystoupala na jedenáctou příčku. Roku 1977 společně s Američankou Teeguardenovou vyhrála také French Open ve čtyřhře. Když byla Maršíková na vrcholu výkonnosti a klepala na brány top ten, zasáhla její kariéru mimořádně nešťastná událost. Cestou na republikový šampionát způsobila tragickou dopravní nehodu, která ji na dlouhou dobu vyřadila ze světových turnajů. Přišla kvůli ní o pas a více než tři roky směla hrát pouze v Československu a zemích socialistického tábora. Na okruh se vrátila v roce 1985, ale na své předchozí výsledky již nenavázala. Dostala se sice na hranici první světové padesátky, na žádném turnaji už se však neprobojovala ani do finále. Přesto byla členkou našeho reprezentačního družstva, které v roce 1985 v Nagoji triumfovalo v Poháru federace a o rok později na pražské Štvanici prohrálo až ve finále se Spojenými státy.

Dvouhra

French Open: semifinále (1977, 1978, 1979), čtvrtfinále (1976)

Italian Open: vítězství (1978), semifinále (1976)

Mezinárodní turnaje: 24 titulů

Žebříček WTA: 11. (3/1979)

Čtyřhra

French Open: vítězství (1977)

Pohár federace: vítězství (1985), finále (1986)