Jana Novotná

(2. 10. 1968 - 19. 11. 2017)

V nastupující éře uniformní silové hry od základní čáry působila Jana Novotná jako poslední mohykánka starých tenisových časů. A to nejen svým klasickým herním pojetím servis-volej a elegantním slajsovaným bekhendem, ale i noblesním a kultivovaným vystupováním. Když roku 1998 vybojovala titul ve Wimbledonu, radost s ní sdílel takřka celý tenisový svět. Mnozí fanoušci ještě měli v živé paměti její dva předchozí finálové nezdary, zvláště pak selhání proti Steffi Grafové v roce 1993. Tehdy Novotná vedla 6:7, 6:1, 4:1 a zdálo se, že má utkání zcela ve své režii. Po osudné dvojchybě za stavu 40:30 v šesté hře však ztratila půdu pod nohama a v následujícím průběhu už neuhrála ani gem. Obrázky nešťastné české tenistky plačící na rameni vévodkyně z Kentu obletěly svět a dodnes patří k ikonickým momentům wimbledonské historie. Zdrcující prohra s Grafovou u mnoha lidí vzbudila pochybnosti o Janině psychické odolnosti a schopnosti dotahovat důležité zápasy. Pesimistické hlasy Novotná ještě přiživila šokující porážkou s Američankou Rubinovou ve třetím kole French Open 1995, kde prohospodařila devět mečbolů a vedení 5:0 a 40:0 v rozhodující sadě. Nadějně rozehraný zápas ztratila i ve svém druhém wimbledonském finále proti Martině Hingisové v roce 1997. Vítězstvím na Turnaji mistryň v newyorské Madison Square Garden o několik měsíců později ale dokázala, že je schopna vyhrávat i velké turnaje. Definitivně to potvrdila následujícího roku ve Wimbledonu, kde nedlouho před svými třicátými narozeninami na čtvrtý pokus (finále hrála ještě na Australian Open 1991) konečně získala i vytoužený grandslamový titul. V semifinále oplatila Hingisové porážku z předešlého ročníku a finálovým vítězstvím nad překvapením turnaje Francouzkou Tauziatovou navždy vyhnala z hlavy všechny své démony. Jana Novotná se prakticky po celá devadesátá léta držela v elitní desítce světového žebříčku nebo jen těsně za ní. Ve svém vrcholném období byla druhou hráčkou světa a po wimbledonském triumfu nechybělo mnoho, aby se stala dokonce světovou jedničkou. Nejvyšší příčku světového pořadí ale okupovala ve čtyřhře, v níž se se svými šestnácti grandslamy (dvanácti ze ženské čtyřhry a čtyřmi z mixu) řadí mezi nejúspěšnější hráčky celé historie. Roku 1990 jí spolu s Helenou Sukovou chyběl jediný krůček k tomu, aby se stala držitelkou kalendářního Grand Slamu. O osm let později zase k jeho zisku rozhodujícím způsobem dopomohla Martině Hingisové, jíž asistovala u tří ze čtyř trofejí. Během své kariéry Novotná vyhrála 24 turnajů v singlu a 76 v deblu, čímž jako jedna z deseti hráček pokořila magickou metu stovky titulů. Vybojovala také tři olympijské medaile – bronz ve dvouhře a dvě stříbra ve čtyřhře. Po skončení kariéry trénovala naši mladou naději Barboru Krejčíkovou. Jejích velkých grandslamových úspěchů se ale bohužel nedočkala, neboť v listopadu 2017 ve věku pouhých 49 let zemřela na rakovinu.

Dvouhra

Wimbledon: vítězství (1998), finále (1993, 1997), semifinále (1995)

Australian Open: finále (1991)

French Open: semifinále (1990, 1996)

US Open: semifinále (1994, 1998)

Turnaj mistryň: vítězství (1997)

Olympijské hry: bronzová medaile (1996)

Turnaje WTA: 24 titulů

Žebříček WTA: 2. (7. 7. 1997)

Čtyřhra

Australian Open: vítězství (1990, 1995)

French Open: vítězství (1990, 1991, 1998)

Wimbledon: vítězství (1989, 1990, 1995, 1998)

US Open: vítězství (1994, 1997, 1998)

Turnaj mistryň: vítězství (1995, 1997)

Olympijské hry: stříbrná medaile (1988, 1996)

Turnaje WTA: 76 titulů

Žebříček WTA: 1. (27. 8. 1990)

Smíšená čtyřhra

Australian Open: vítězství (1988, 1989)

Wimbledon: vítězství (1989)

US Open: vítězství (1988)

Pohár federace: vítězství (1988)

Členka Mezinárodní tenisové síně slávy (od roku 2005)