Hana Mandlíková

(nar. 19. 2. 1962)

Čtyřnásobná grandslamová šampiónka Hana Mandlíková patřila k nejlepším a nejobdivovanějším hráčkám osmdesátých let. Jako jedna z mála dokázala konkurovat dvěma největším legendám své doby – Martině Navrátilové a Chris Evertové – a to i na jejich nejsilnějších površích. Svým přirozeným talentem, atraktivní celodvorcovou hrou i bezprostředním vystupováním si získala srdce mnoha fanoušků. „Hana hraje krásný tenis a když je ve formě, je schopna porazit kohokoliv na světě," prohlásila o ní Evertová. Jenže Mandlíková byla také dosti náladová a nevyzpytatelná, a tak její kariéra trochu připomínala jízdu na horské dráze. Nejlepší pasáž prožila už jako teenagerka na přelomu sezón 1980 a 1981. Tehdy si na grandslamech zahrála čtyři finále v řadě, z nichž dvě (Australian Open a French Open) proměnila v zisk titulu. Tento výjimečný počin byl ještě umocněn faktem, že porazila Evertovou v Paříži a Navrátilovou ve Wimbledonu, tedy v místech jejich největší dominance. Evertová byla neochvějnou vládkyní antuky, na níž z předešlých 190 zápasů prohrála jeden jediný, zatímco Navrátilová kralovala na wimbledonské trávě, kde v rozmezí deseti sezón 1978-1987 zapsala pouhé dvě porážky – jednu s Evertovou a jednu právě s Mandlíkovou. S těmito skalpy a šňůrou osmnácti vítězných grandslamových utkání na kontě se Mandlíkové do mysli nenápadně začaly vkrádat myšlenky na pokoření nejvyšší tenisové mety – zisk Grand Slamu. Ty však ve wimbledonském finále rázně utnula Evertová, která využila její zjevné nervozity a vyhrála hladce 6:2, 6:2. Dcera československého rekordmana ve sprintu Viléma Mandlíka si poté prošla hlubokou krizí a na další grandslamový úspěch si musela počkat čtyři roky. Vítězství na US Open 1985 pro ni ale bylo o to cennější, že poprvé pokořila obě hlavní rivalky během jednoho turnaje. Navíc se k nim tímto triumfem přidala jako teprve třetí žena v historii, která vyhrála grandslam na všech površích – antuce, trávě i hardu. Navrátilovou pak Mandlíková ve finále porazila i při cestě za svým posledním velkým titulem na Australian Open 1987. Z grandslamových trofejí jí tak ve sbírce chybí jediná – ta z Wimbledonu, kde prohrála dvakrát ve finále. Sáhla si na ni ale po skončení kariéry alespoň prostřednictvím své svěřenkyně Jany Novotné, již devět let trénovala. Mandlíková je jedinou hráčkou, která má na svém kontě čtyři grandslamové tituly a přitom nebyla světovou jedničkou. Svým dvěma osudovým soupeřkám se po celou kariéru dívala na záda i ve světovém žebříčku, a tak figurovala nejvýše na třetím místě. Na okruhu WTA nasbírala 27 singlových titulů a zvítězila také na dvou velkých turnajích ve čtyřhře (US Open 1989 a Turnaj mistryň 1986). Byla též klíčovou postavou našeho reprezentačního družstva, které v letech 1983-1985 třikrát za sebou ovládlo Pohár federace. Svou úspěšnou kariéru, v jejímž závěru hrála s australským pasem, ukončila poměrně brzy – v osmadvaceti letech.

Dvouhra

Australian Open: vítězství (1980, 1987)

French Open: vítězství (1981)

US Open: vítězství (1985), finále (1980, 1982)

Wimbledon: finále (1981, 1986)

Turnaj mistryň: finále (1986)

Turnaje WTA: 27 titulů

Žebříček WTA: 3. (16. 4. 1984)

Čtyřhra:

US Open: vítězství (1989), finále (1986)

French Open: finále (1984)

Wimbledon: finále (1986)

Turnaj mistryň: vítězství (1986)

Turnaje WTA: 19 titulů

Žebříček WTA: 6. (1985)

Pohár federace: vítězství (1983, 1984, 1985), finále (1986)