Hana Mandlíková

(nar. 19. 2. 1962)

Čtyřnásobná grandslamová šampiónka Hana Mandlíková patřila k nejlepším a nejobdivovanějším hráčkám osmdesátých let. Jako jedna z mála dokázala konkurovat dvěma největším legendám své doby – Martině Navrátilové a Chris Evertové – a to i na jejich nejsilnějších površích. Svým přirozeným talentem, atraktivní celodvorcovou hrou i bezprostředním vystupováním si získala srdce mnoha fanoušků. „Hana hraje krásný tenis a když je ve formě, je schopna porazit kohokoliv na světě,“ prohlásila o ní Evertová. Jenže Mandlíková byla také dosti náladová a nevyzpytatelná, a tak její kariéra trochu připomínala jízdu na horské dráze. Nejlepší pasáž prožila už jako teenagerka na přelomu sezón 1980 a 1981. Tehdy si na grandslamech zahrála čtyři finále v řadě, z nichž dvě (Australian Open a French Open) proměnila v zisk titulu. Tento výjimečný počin byl ještě umocněn faktem, že porazila Evertovou v Paříži a Navrátilovou ve Wimbledonu, tedy v místech jejich největší dominance. V té době se přitom jednalo o něco takřka nemyslitelného: vždyť Evertová na antuce mezi lety 1973 a 1981 prohrála jediný zápas ze 190, zatímco Navrátilová s podobnou suverenitou kralovala na londýnské trávě, na níž v období 1978–1987 zapsala pouhé dvě porážky! Přesto Mandlíková v této éře dokázala vyhrát osmnáct grandslamových utkání v řadě a reálně tak mohla pomýšlet i na pokoření nejvyšší tenisové mety – zisk Grand Slamu. Veškeré naděje jí však ve wimbledonském finále vzala Chris Evertová, když využila její zjevné nervozity a vyhrála jednoznačně 6:2, 6:2. Dcera Viléma Mandlíka, československého rekordmana ve sprintu, si poté prošla hlubokou krizí a na další grandslamový úspěch si musela počkat čtyři roky. Teprve na US Open 1985 svůj potenciál znovu prodala naplno a potřetí si mohla vychutnat opojný pocit z triumfu na podniku velké čtyřky. Vítězství pro ni bylo o to cennější, že poprvé pokořila obě hlavní rivalky během jednoho turnaje. Navíc se k nim přidala jako teprve třetí žena v historii, která vyhrála grandslam na všech površích – antuce, trávě i hardu. Navrátilovou pak Mandlíková ve finále porazila i při cestě za svým posledním velkým titulem na Australian Open 1987. Z grandslamových trofejí jí tak ve sbírce chybí jediná – ta z Wimbledonu, kde prohrála i své druhé finále v roce 1986. Sáhla si na ni ale po skončení kariéry alespoň prostřednictvím své svěřenkyně Jany Novotné, již devět let trénovala. Mandlíková je jedinou tenistkou, která vyhrála čtyři grandslamy a přitom nebyla světovou jedničkou. Svým dvěma osudovým soupeřkám se po celou kariéru dívala na záda i ve světovém žebříčku, a tak figurovala nejvýše na třetím místě. Na okruhu WTA nasbírala 27 singlových titulů a zvítězila také na dvou velkých turnajích ve čtyřhře (US Open 1989 a Turnaj mistryň 1986). Byla též klíčovou postavou našeho reprezentačního družstva, které v letech 1983-1985 třikrát za sebou ovládlo Pohár federace. Svou úspěšnou kariéru, v jejímž závěru hrála s australským pasem, ukončila poměrně brzy – v osmadvaceti letech.

Dvouhra

Australian Open: vítězství (1980, 1987)

French Open: vítězství (1981)

US Open: vítězství (1985), finále (1980, 1982)

Wimbledon: finále (1981, 1986)

Turnaj mistryň: finále (1986)

Turnaje WTA: 27 titulů

Žebříček WTA: 3. (16. 4. 1984)

Čtyřhra:

US Open: vítězství (1989), finále (1986)

French Open: finále (1984)

Wimbledon: finále (1986)

Turnaj mistryň: vítězství (1986)

Turnaje WTA: 19 titulů

Žebříček WTA: 6. (1985)

Pohár federace: vítězství (1983, 1984, 1985), finále (1986)