Helena Suková

(nar. 23. 2. 1965)

Helana Suková měla tenis doslova vepsaný v DNA. Její matka Věra se roku 1962 stala naší první wimbledonskou finalistkou, otec Cyril zase dlouhá léta působil jako předseda Československého tenisového svazu. Helena je patrně nejúspěšnější světovou hráčkou mezi těmi, které nikdy nezískaly velký titul. Čtyřikrát stanula ve finále grandslamového turnaje (na Australian Open 1984 a 1989 a na US Open 1986 a 1993), ale ani v jednom případě neuspěla. K její smůle ji v rozhodujících zápasech vždy čekaly extrémně těžké výzvy. Přitom v semifinále Australian Open 1984 to byla právě ona, kdo překazil Martině Navrátilové sen o zisku kalendářního Grand Slamu. Tehdy se Australian Open hrálo ještě v prosinci jako poslední ze všech turnajů velké čtyřky a Suková na něm Navrátilové ukončila její rekordní šňůru 74 vítězných zápasů v řadě. Ve finále však podlehla Chris Evertové, přestože už nad ní vedla 1:0 na sety. Na US Open 1986 naopak porazila Evertovou, aby v boji o titul prohrála s Navrátilovou. A zbylá dvě finále? To už bylo v éře velké dominance Steffi Grafové. Aby toho nebylo málo, v roce 1985 Suková bojovala neúspěšně též ve finále Turnaje mistryň. Ona sama ale vždy nejvíce toužila uspět ve Wimbledonu, k čemuž bezesporu měla všechny předpoklady: tvrdý servis, skvělé voleje i jemný cit pro míč. Se svými 188 centimetry byla navíc nejvyšší hráčkou na okruhu a měla tudíž obrovský rozsah na síti. Jenže Wimbledon byl pro ni jako zakletý a nikdy na něm nepřekonala úskalí čtvrtfinálového zápasu. Celkem pětkrát skončila v této fázi, přičemž mezi lety 1985-1988 hrála čtvrtfinále dokonce čtyřikrát v řadě. Nejblíže úspěchu byla v roce 1987. Tehdy krátce před Wimbledonem triumfovala na generálce v Eastbourne, kde jako jedna z pouhých tří žen v historii dokázala v rámci jednoho turnaje porazit Evertovou i Navrátilovou. Na londýnské trávě pak dvěma kanáry deklasovala nasazenou patnáctku Reggiovou, jenže ve čtvrtfinále neproměnila mečbol proti Pam Shriverové a prohrála 8:10 ve třetím setu. Šest let se Suková nepřetržitě držela v první světové desítce, nejvýše figurovala v roce 1985 na čtvrté pozici. Ještě mnohem úspěšnější ale byla ve čtyřhrách, v nichž vyhrála celkem čtrnáct grandslamů – devět v ženské a pět ve smíšené čtyřhře. V roce 1990 se stala světovou jedničkou a na US Open jí společně s Janou Novotnou chyběla jediná výhra k tomu, aby se stala držitelkou kalendářního Grand Slamu. V mixu se z titulu třikrát radovala po boku svého mladšího bratra Cyrila, který byl velmi úspěšným deblovým specialistou. Vrcholem její kariéry bylo US Open 1993, na němž bojovala o titul ve všech třech disciplínách – dvouhře, čtyřhře i mixu, navíc kromě dvouhy zbylá finále vyhrála. Stala se tak teprve šestou ženou v open éře, které se něco takového podařilo. Čtyřikrát se též podílela na triumfu československého týmu v Poháru federace a v této soutěži je naší vůbec nejúspěšnější hráčkou. Na svém kontě má 10 singlových a 69 deblových trofejí a v součtu všech disciplín vyhrála bezmála 1500 zápasů.

Dvouhra

Australian Open: finále (1984, 1989)

US Open: finále (1986, 1993)

French Open: semifinále (1986)

Turnaj mistryň: finále (1985)

Turnaje WTA: 10 titulů

Žebříček WTA: 4. (18. 3. 1985)

Čtyřhra

Australian Open: vítězství (1990, 1992)

French Open: vítězství (1990)

Wimbledon: vítězství (1987, 1989, 1990, 1996)

US Open: vítězství (1985, 1993)

Turnaj mistryň: vítězství (1992)

Olympijské hry: stříbrná medaile (1988, 1996)

Turnaje WTA: 69 titulů

Žebříček WTA: 1. místo (5. 2. 1990)

Smíšená čtyřhra

French Open: vítězství (1991)

Wimbledon: vítězství (1994, 1996, 1997)

US Open: vítězství (1993)

Pohár federace: vítězství (1983, 1984, 1985, 1988)