Miloslav Mečíř

(nar. 19. 5. 1964)

Slovák Miloslav Mečíř patřil k nejtalentovanějším, nejobdivovanějším i nejoblíbenějším tenistům druhé poloviny osmdesátých let. Olympijský vítěz ze Soulu a dvojnásobný grandslamový finalista si přízeň fanoušků po celém světě získával svým jedinečným herním stylem i skromným a férovým vystupováním. Proslul zejména ladným pohybem po kurtu, kvůli němuž se mu přezdívalo Velká kočka. Vynikal také mimořádnou herní inteligencí a neobyčejným citem pro míč. Jeho údery byly tak nečitelné, že jim soupeři na kurtu často jen bezmocně přihlíželi. Přestože Mečíř nikdy nevyhrál grandslam, může se pochlubit velmi dobrou bilancí s většinou špičkových hráčů své generace. Například Švéda Wilandera několikrát doslova zničil a ve Wimbledonu 1988 mu dokonce připravil jedinou porážku na grandslamech v celé sezóně. Velmi úspěšný byl i proti dalším členům tehdy velmi početné armády seveřanů, čímž si vysloužil také přezdívku "Zabiják Švédů". Uměl se přizpůsobit každému povrchu a jako jeden z mála tenistů si zahrál semifinále na všech turnajích velké čtyřky. Dvakrát – na US Open 1986 a Australian Open 1989 – se probojoval až do finále, v obou případech však hladce prohrál s Ivanem Lendlem. Asi nejvíce ho proslavilo vítězství na olympijském turnaji v Soulu v roce 1988. Tenis byl tehdy do olympijského programu zařazen po čtyřiašedesáti letech a Československu přinesl hned tři medaile. Nejcennější kov získal Mečíř ve dvouhře mužů, když v semifinále porazil největšího favorita Stefana Edberga a ve finále i Američana Mayotta. Společně s Milanem Šrejberem pak vybojoval ještě bronz ve čtyřhře. K Mečířovým největším úspěchům lze připočítat ještě triumfy na velkých turnajích v Key Biscayne (1987) a v Indian Wells (1989). Celkem získal jedenáct titulů a na světovém žebříčku se vyšplhal až na čtvrté místo. Společně s Tomášem Šmídem roku 1987 vyhrál Turnaj mistrů ve čtyřhře, což ho vyneslo na čtvrté místo také mezi deblisty. Dařilo se mu i v týmových soutěžích: třikrát v řadě byl s československým mužstvem v semifinále Davis Cupu a rozhodujícím způsobem přispěl též k našemu vítězství na Světovém poháru družstev v Düsseldorfu či v Hopmanově poháru. Na kurtu si Mečíř počínal vždy gentlemanským a férovým způsobem, za což byl v roce 1987 odměněn cenou ATP Sportsmanship Award pro hráče s příkladným sportovním chováním. I přes své mimořádné úspěchy zůstal vždy neobyčejně skromným a poctivým člověkem, který si ve volném čase nejraději zajde do přírody nebo na ryby. Jeho kariéra mohla být nepochybně ještě mnohem úspěšnější, kdyby ho nesužovaly chronické bolesti zad, kvůli nimž vrcholový tenis opustil v pouhých 26 letech.

Dvouhra

Olympijské hry: zlatá medaile (1988)

Australian Open: finále (1989)

US Open: finále (1986)

French Open: semifinále (1987)

Wimbledon: semifinále (1988)

Turnaje ATP: 11 titulů

Žebříček ATP: 4. (22. 2. 1988)

Čtyřhra

Turnaj mistrů: vítězství (1987)

Olympijské hry: bronzová medaile (1988)

Turnaje ATP: 9 titulů

Žebříček ATP: 4. (7. 3. 1988)

Davis Cup: semifinále (1984, 1985, 1986)