Jaroslav Drobný

(12. 10. 1921 - 13. 9. 2001)

Jaroslav Drobný byl fenomenálním sportovcem, který dosáhl na nejvyšší mety hned ve dvou odvětvích – tenise a ledním hokeji. Jako hokejista byl vůdčí postavou našeho mužstva, které v Praze roku 1947 vůbec poprvé triumfovalo na mistrovství světa. On sám na turnaji nastřílel 15 branek. O rok později s československým týmem ve Svatém Mořici vybojoval také stříbrnou olympijskou medaili. V reprezentaci debutoval už v patnácti letech, což se dodnes nikomu jinému nepodařilo. Svůj mimořádný talent začal brzy prokazovat také v tenise. V Praze vzal například ještě jako šestnáctiletý mladík dva sety Donu Budgeovi v sezóně, v níž vybojoval kalendářní Grand Slam. Pak ale jeho slibně se rozvíjející kariéru na šest let krutě přerušila druhá světová válka. Po ní se Drobný okamžitě zařadil mezi nejlepší hráče světa. O prvotřídní senzaci se postaral hned na prvním Wimbledonu, když ve skvělé bitvě vyřadil "neporazitelného" Jacka Kramera. V letech 1947 a 1948 dvakrát za sebou dovedl československý tým až do mezipásmového finále Davisova poháru, jehož vítěz mohl vyzvat obhájce trofeje v zápase o celkové prvenství. Kvůli neustále se stupňující komunistické šikaně ale Drobný roku 1949 Československo nuceně opustil. Následovalo strastiplné období plné nejistoty, kdy jezdil od turnaje k turnaji, ale nikde nebyl doma. Bezúspěšně se pokoušel získat švýcarské, britské nebo americké doklady, než mu nakonec občanství nabídl Egypt. A tak se stalo, že většinu svých největších úspěchů získal jako Afričan. Emigrací také skončila jeho hokejová kariéra, ačkoliv se skrze nabídku Bostonu mohl stát prvním Čechem v kanadskoamerické NHL. V letech 1946-1950 hrál Drobný čtyři grandslamová finále, ani v jednom případě ale ještě neuspěl. Na Roland Garros 1948 o titul bojoval dokonce ve třech disciplínách a vítězstvími ve čtyřhře a mixu si alespoň částečně vynahradil zklamání ze singlové porážky. Na vrcholu své výkonnosti byl mezi lety 1950 a 1954. V tomto období vyhrál přes 89 procent zápasů a ze 136 turnajů jich 86 ovládl. Jen v sezóně 1952 získal neuvěřitelných 23 titulů. V letech 1951 a 1952 v Paříži konečně vybojoval také své první dvě trofeje z grandslamů. Třikrát zvítězil též na mezinárodním mistrovství Itálie v Římě, jehož prestiž si tehdy s grandslamy příliš nezadala. Nejkrásnější možnou tečku ale svému pozoruhodnému příběhu dodal roku 1954, když ve 32 letech při své jedenácté účasti a po dvou prohraných finále triumfoval také ve Wimbledonu. Mnoho lidí už mu tehdy na vítězství nevěřilo, on však ve čtvrtfinále smetl nasazenou dvojku Australana Hoada a ve finále přetlačil i jeho krajana, devatenáctiletého mladíka Kena Rosewalla. Drobný byl levoruký tenista s fantastickým servisem a vynikající hrou na síti, navíc byl neobyčejně kreativní a měl náramný cit pro míč. Během své kariéry vyhrál navzdory šestileté válečné pauze 147 mezinárodních turnajů, čímž se řadí na druhé místo historických tabulek hned za Roda Lavera. Po svém wimbledonském triumfu roku 1954 byl odborníky zařazen na první místo světového žebříčku.

Dvouhra

Wimbledon: vítězství (1954), finále (1949, 1952)

Roland Garros: vítězství (1951, 1952), finále (1946, 1948, 1950)

Mezinárodní mistrovství Itálie: vítězství (1950, 1951, 1953), finále (1952)

Mezinárodní mistrovství USA: semifinále (1947, 1948)

Mezinárodní turnaje: 147 titulů

Světový žebříček: 1. (1954)

Čtyřhra

Roland Garros: vítězství (1948), finále (1950)

Wimbledon: finále (1951)

Mezinárodní mistrovství Austrálie: finále (1950)

Smíšená čtyřhra

Roland Garros: vítězství (1948)

Davis Cup: mezipásmové finále (1947, 1948)

Člen Mezinárodní tenisové síně slávy (od roku 1983)