Jan Kodeš

(nar. 1. 3. 1946)

Vděčíme-li někomu za to, že k české tenisové škole již několik desetiletí obdivně vzhlíží celý svět, je to v první řadě Jan Kodeš. To on svými výkony i zákulisními aktivitami prošlapal cestu Lendlovi, Navrátilové a dalším v době, kdy u nás bílý sport bojoval o holou existenci. Jako hráč na přelomu šedesátých a sedmdesátých let proslul svým vynikajícím liftovaným bekhendem, do absolutní světové špičky ho však dovedly především jeho mimořádné morálně volní vlastnosti. Patřil k nejhouževnatějším bojovníkům své doby, měl obrovský fyzický fond a nezlomnou vůli, díky níž dokázal otáčet i zdánlivě ztracené zápasy. Na počátku kariéry platil především za vynikajícího antukáře, což potvrdil dvěma triumfy na French Open v letech 1970 a 1971. Třikrát za sebou hrál také finále mezinárodního mistrovství Itálie v Římě, jehož prestiž tenkrát nebyla o mnoho nižší. Postupem času svou hru přizpůsobil i rychlejším povrchům a zaznamenal též řadu znamenitých výsledků na trávě. Bezesporu nejvíce ho proslavilo wimbledonské vítězství z roku 1973, které patří k nejpamátnějším momentům celé naší sportovní historie. Nic na tom nemění ani fakt, že řada předních hráčů tento ročník kvůli tzv. Piličově aféře bojkotovala, protože Kodeš rozhodně měl výkonnost na to, aby turnaj vyhrál i za normálních okolností. Vždyť ve Wimbledonu byl už rok předtím v semifinále a všechny vyhlášené trávaře jako byli Newcombe, Smith nebo Ashe dokázal porazit při svých dvou postupech do finále US Open v letech 1971 a 1973. Československá sportovní veřejnost však nejvíce prožívala jeho bitvy v Davisově poháru, v nichž pravidelně prokazoval svého bojovného ducha a srdce vlastence. V týmu figuroval sedmnáct sezón a odehrál rekordních 94 zápasů, z nichž 60 bylo vítězných. V průběhu let pozvedl československý výběr z pomyslného bahna až do závěrečných bojů o proslulou salátovou mísu. Byl hlavním strůjcem našeho premiérového postupu do finále soutěže v roce 1975 a na sklonku kariéry se dočkal i vysněného titulu, byť ve slavném ročníku 1980 už tíha odpovědnosti ležela na jiných hráčích. Kodeš na okruhu vyhrál více než 500 zápasů a získal deset turnajových titulů. Na "computeru" vystoupal nejvýše na páté místo, ale v žebříčku nejrespektovanějšího experta Lance Tingaye za rok 1973 figuroval ještě o jednu příčku výše. V roce 1977 se s Polákem Fibakem probojoval také do finále French Open ve čtyřhře. V tenisovém dění se výrazně angažoval i po skončení kariéry. Dělal nehrajícího kapitána našeho daviscupového týmu, předsedu Českého tenisového svazu i ředitele turnaje Škoda Czech Open. Vydal osmisetstránkovou publikaci Tenis byl můj život, která je neobyčejně cenným svědectvím o historii tenisu. Zásadním způsobem se zasloužil o výstavbu moderního tenisového areálu na pražské Štvanici a také třeba inicioval uvedení Karla Koželuha do Mezinárodní tenisové síně slávy. Mezi přední světové hráčky přelomu šedesátých a sedmdesátých let patřila rovněž jeho sestra Vlasta Vopičková.

Dvouhra

Wimbledon: vitězství (1973)

French Open: vítězství (1970, 1971)

US Open: finále (1971, 1973)

Italian Open: finále (1970, 1971, 1972)

Turnaje ATP: 10 titulů

Žebříček ATP: 5. (13. 9. 1973)

Čtyřhra:

French Open: finále (1977)

Turnaj mistrů: 2. místo (1970)

Turnaje ATP: 17 titulů

Žebříček ATP: 12. (21. 5. 1979)

Davis Cup: vítězství 1980), finále (1975)

Člen Mezinárodní tenisové síně slávy (od roku 1990)